Život v kraji

Administrativní členění:

Území kraje je vymezeno územími okresů Zlín, Vsetín, Kroměříž a Uherské Hradiště.

Začátkem roku 2003 zanikly okresní úřady a území samosprávných krajů se od té doby pro účely státní správy dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností, ty pak dále na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem. Kromě okresních měst vykonávají rozšířenou státní správu na území kraje ještě tyto obce: Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Luhačovice, Otrokovice, Rožnov pod Radhoštěm, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vizovice.

V kraji je 305 obcí, z toho 13 obcí s rozšířenou působností. 30 obcí má statut města. Sídelním městem kraje je statutární město Zlín.

Obyvatelstvo :

 Okres Zlín je okresem v Zlínském kraji. Jeho sídlem je město Zlín. Rozloha okresu je 1033,59 km², počet obyvatel je 193 019 osob (hustota zalidnění je 187 obyvatel na 1 km²). V okrese Zlín je 89 obcí, z toho 10 měst a 1 městys.V rámci kraje sousedí na severu s okresem Vsetín, na západě s okresem Kroměříž a na jihu s okresem Uherské Hradiště. Z jihovýchodu je okres vymezen státní hranicí se Slovenskem.

K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 1 030,2 km², z toho:

    * 46,23 % zemědělských pozemků, které z 55,85 % tvoří orná půda (82,78 % rozlohy okresu)
    * 53,77 % ostatní pozemky, z toho 78,55 % lesy (42,24 % rozlohy okresu)

Historie měst :

 Zlín :

Zlín (německy Zlin, od roku 1949 do roku 1989 Gottwaldov) je statutární město na východu Moravy. Leží v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Je centrem Zlínského kraje a má 79 538 obyvatel. Ve zlínské aglomeraci žije 108 298 obyvatel.První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského protihabsburského povstání. Až do konce 19. století se příliš nelišil od jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice.

Uherský Brod :

Uherský Brod (německy Ungarisch Brod) je město na jihovýchodní Moravě, v oblasti zvané Slovácko. V okolí Uherského Brodu leží města Uherské Hradiště, Zlín a lázně Luhačovice, za hranicemi na Slovensku Trenčín a Nové Mesto nad Váhom. Jednou z hlavních pozoruhodností města je obraz černé Matky Boží umístěný ve zdejším klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Město je dále známé kvůli pobočce České zbrojovky (Česká zbrojovka Uherský Brod) a pivovaru Janáček.První zmínky pocházejí z roku 1140 jako osada Brod či Na brodě, byl zde totiž brod přes řeku Olšavu. V roce 1272 povyšuje český král Přemysl Otakar II. Brod na královské město. V roce 1509 král Vladislav Jagellonský daroval město Janovi z Kunovic, čímž Brod přestal být královským městem. V 16. století zažilo město velký rozvoj, byla postavena radnice a Panský dům. Období rozkvětu skončilo na začátku 17. století, kdy na město začali útočit Maďaři. Úpadek pokračoval i v době třicetileté války. Město bylo značně poničeno. Zkázu znamenalo i vyhnání protestantů, kteří tvořili většinu obyvatel.

Uherské hradiště :

Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch) je město na jihovýchodě Moravy ve Zlínském kraji založené 15.října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu, proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, dobrým vínem, překrásnými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu.Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178 - 180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od městské části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n.m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. K 31. březnu 2005 žilo ve všech městských čtvrtích (centrum, Mařatice, Rybárny, Jarošov, Míkovice, Sady, Vésky) celkem 26 280 obyvatel. Z tohoto počtu bylo 13 792 žen a 12 488 mužů. Aglomerační jednotka skýtá na 51 900 obyvatel (2006).[zdroj?]Město je zajímavé také tím, že má 2 náměstí. Po svém založení bylo město osídleno obyvateli dvou přilehlých obcí - Kunovic a Starého Města. Obě tyto skupiny si postavily své náměstí, Kunovjané dnešní Masarykovo náměstí a Staroměšťané náměstí Mariánské. Obě náměstí byla posléze spojena Prostřední ulicí. Uprostřed této ulice byla o několik let později z dvou původních měšťanských domů postavena Stará radnice.Okolí města je charakteristické rozmanitou krajinou a přírodními zvláštnostmi, řekou Moravou s rozsáhlými lužními lesy s původní flórou a faunou. Nedaleko se nachází dvě podmanivá pohoří, Chřiby a Bílé Karpaty. Blízkost památného Velehradu, velkomoravského Starého Města - Veligradu, hradu Buchlova, zámku v Buchlovicích a ostatně všech vlastních památek, činí z města atraktivní turistické centrum. V Uherském Hradišti působí Slovácké divadlo a možnost navštívení stálé i dočasných výstav o městě a regionu nabízí Slovácké muzeum. Každoročně se zde také koná celostátně proslulá přehlídka filmů Letní filmová škola.

Luhačovice :

Luhačovice jsou lázeňské město na jihovýchodě Moravy ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od Zlína. Město má katastrální výměru 33 km2 (3 299 ha), 1 099 domů a 5 500 obyvatel (2005). V Luhačovicích jsou 4. největší lázně v Česku a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům; v Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka.První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Nejstarší písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412, na město byly povýšeny teprve 3. června 1936.

Otrokovice :

Otrokovice jsou město na jihovýchodní Moravě, ve Zlínském kraji, 20 000 obyvatel. Leží na rozhraní tří moravských národopisných regionů - Slovácka, Valašska a Hané. Střídavě bývá řazeno ke všem uvedeným regionům. Jeho přiřazení k Hané je dáno tím, že původní obce, z nichž město vyrostlo, byly hanácké. Ovšem podle převládajícího slováckého nářečí (dle Ústavu pro jazyk český) je možno město řadit též ke Slovácku. Leží na soutoku řek Moravy a Dřevnice. Tvoří je městské části, někdejší samostatné vesnice, Otrokovice a Kvítkovice.Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. století byly Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybníkářství.

Kroměříž :

Kroměříž (německy Kremsier, polsky Kromieryż), přezdívaná Hanácké Athény, je okresní město ve Zlínském kraji. Leží na řece Moravě a má necelých 30 000 obyvatel. Katastrální výměra činí 50,98 km². PSČ je 767 01.V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.První písemná zpráva o Kroměříži pochází z roku 1110. Město bylo založeno olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku roku 1260. Olomoučtí biskupové v Kroměříži vybudovali reprezentativní letní sídlo a přemístili sem část správy diecéze. Za třicetileté války město hodně utrpělo dvakrát za sebou nájezdem švédských vojsk (1643 a 1645) a následně morem. V šedesátých letech téhož století zahájil rozsáhlou obnovu města olomoucký biskup Karel II. Lichtenštejn-Kastelkorn. V roce 1848 zasedal v Kroměříži ústavodárný říšský sněm. Pro svůj enormní kulturní význam (město bylo od 17. století kulturním centrem Hané a celé střední Moravy) získalo město přezdívku Hanácké Athény.

Valašské klobouky :

Valašské Klobouky jsou město v okrese Zlín, kraj Zlínský, jedno z center oblasti jižního Valašska.Město leží v údolí říčky Klobučky na pomezí Bílých Karpat a Vizovických vrchů v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. V okolí města se nachází několik velmi cenných území s výskytem bělokarpatských orchidejí, například Dobšená, Bílé Potoky, Javorůvky nebo Ploščiny.Podle pověsti získalo město svůj název od klobouku, který brumovská vrchnost použila k označení své oblíbené studánky. Když tady byla později založena osada nazvali ji Klobouky. Od roku 1885 město užívá dnešní název Valašské Klobouky.

Vizovice :

Město Vizovice se 4 500 obyvateli, dominantou barokního zámku, dvěma trojúhelníkovými náměstími, kostelem a nemocnicí z 18. století, brána Valašska a rodiště Bolka Polívky, ale také světového skladatele Aloise Háby, leží v podhůří Vizovických vrchů, asi 15 km východně od krajského města Zlín. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.Osada Vizovice byla založena již v době pohanské, tedy ještě před rokem 864. První písemná známka o Vizovicích je z roku 1261 v Zakládací listině kláštera Smilheim. Vizovice byly v té době už osadou trhovou. Roku 1570 byly Vizovice císařem Maxmiliánem II. povýšeny na město, přičemž jim bylo přiděleno každoroční konání dvou jarmarků. V červnu roku 1848 se ve Vizovicích konaly první volby (účast pouze 94 z celkového počtu 542 voličů) - občané volili starostu a 4 radní. Počátkem 80. let 19.století byly ve Vizovicích činěny první kroky k výstavbě místní dráhy, která by byla připojena na trať Vídeň - Krakov Severní dráhy císaře Ferdinanda, až v roce 1899 zahájen provoz na trati Otrokovice - Zlín - Vizovice (město Zlín mělo v té době svůj rozkvět teprve před sebou, neboť firma Baťa byla založena až v roce 1894).

Holešov :

Holešov je město na západním okraji Hostýnských vrchů na hranici mezi Hanou a Valašskem, asi 15 km severovýchodně od Kroměříže a 18 km severně od Zlína. Má necelých 12 500 obyvatel.Holešov se utvořil na starobylé křižovatce dvou bočních tras jantarové stezky. V katastru dnešního Holešova byla objevena nejstarší neolitická osada, tj. nejstarší zemědělská vesnice, tj. nejstarší sídlo trvalé povahy na území ČSR (cca 7–6 tis. let př. n. l.). Vlastní centrum Holešova je víceméně trvale osídleno od doby bronzové, jak dokládají objevená pohřebiště (cca 2000 př. n. l.).

Vsetín :

Vsetín je okresní město v Zlínském kraji na severovýchodní Moravě na řece Vsetínská Bečva.První zmínky o Vsetínu pocházejí z let 1297 až 1308 a popisují městečko Setteinz v údolí řeky Bečvy, s mlýnem a kostelem. Roku 1308 přechází Vsetín do nájmu Voka z Kravař, od tehdejších majitelů - templářských rytířů. Název Wssetin lze nalézt v dokumentech od roku 1396, první vklad vsetínského panství do zemských desek byl uskutečněn roku 1505. Rozhodující vliv na vývoj města měla kolonizace ve 13. a 14. století. V 16. století se na území Vsetínska rozšířil chov koz, z nedalekého Slovenska. Chov koz byl postupně nahrazen chovem ovcí. Tuto činnost vykonávala především čeleď, nazývaná valaši. Tento název se později vžil jako obecné označení obyvatel regionu. V polovině 15. století byla na pravém břehu řeky Bečvy, v lokalitě dnešního Horního náměstí vystavěna tvrz, jež byla v 17. století přestavěna na zámek. Roku 1609 vyženil vsetínské panství Albrecht z Valdštejna, který později proslul jako významný císařský vojevůdce. Na Vsetínsko povolal jezuity, za účelem rekatolizace místního obyvatelstva. Náboženský a s ním spojený hospodářský útlak vedly až k rebeliím místního obyvatelstva za třicetileté války. Vzpoury vyvrcholily v roce 1644 popravou asi dvou set vzbouřenců, což byla jedna z nejmasovějších poprav v národní historii. Rebelie evangelíků pokračovaly i později, definitivní uklidnění přinesl až toleranční patent z roku 1781. V průběhu třicetileté války se Vsetín rozšířil z Horního města i na levý břeh řeky Bečvy. V první polovině 19. století bylo město ovlivněno technickou revolucí. K prvním továrnám patřily cukrovar, parní pily, továrna na sirky, roku 1868 byly založeny sklárny. Nejvýznamnějšími podniky konce 19. století však byly továrny na výrobu nábytku bratří Thonetů a Jakuba a Josefa Kohna. Na konci 19. a na začátku 20. století bylo město napojeno na železnici, začala stavba městské elektrárny, nemocnice, škol a dalších veřejných zařízení. V roce 1909 se město stalo městem okresním. Město postihla hospodářská krize ve 30. letech 20. století, jejíž dopad zmírnilo až založení závodu Zbrojovka v roce 1937. Díky této továrně došlo ke zdvojnásobení počtu obyvatel Vsetína během první poloviny 40. let 20. století, neboť kvůli zbrojnímu průmyslu se do města přistěhovaly početné skupiny dělníků z Brna. Po válce se naplno projevily problémy způsobené rychlým nárůstem počtu obyvatel: nedostatek bytů a zařízení občanské vybavenosti. Město se v té době orientovalo na těžký průmysl.

Valašské meziříčí :

Meziříčí vzniklo na levém břehu Rožnovské Bečvy. Na pravém břehu byla založena obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. Přestože měly několik staletí společnou vrchnost, ke spojení Meziříčí a Krásna v nynější Valašské Meziříčí došlo až v roce 1924.Poprvé se připomíná v r. 1297, městem je nazýváno od r. 1377. Původně se město nazývalo jen Meziříčí, přívlastek Valašské dostalo teprve v 18. století, ojediněle se objevuje roku 1718, do té doby bylo nazýváno Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Krásno nad Bečvou leží na pravém břehu Bečvy Rožnovské a k Meziříčí bylo připojeno v r. 1924; Valašské Meziříčí se tak stalo největším městem na Valašsku. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, kvetl v nich obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry. Významnou šlechtou zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese.

Rožnov pod Radhoštěm :

Rožnov pod Radhoštěm je městem Zlínského kraje v okrese Vsetín. Leží na řece Rožnovská Bečva na úpatí Vsetínských vrchů 12 km východně od Valašského Meziříčí v nadmořské výšce 378 m n. m. Rožnov pod Radhoštěm je znám především svým skanzenem Valašské muzeum v přírodě, který založili Bohumír a Alois Jaroňkovi. Poprvé je Rožnov pod Radhoštěm zmiňován 1267 v listině svého zakladatele Bruna ze Šaumburku. Z hradu, který stál na kopci Hradisko, ze kterého zůstalo jen torzo. Koncem 18. století se Rožnov pod Radhoštěm postupně stává lázněmi, nejprve žinčicovými, později klimatickými. Lázně byly zrušeny v roce 1960. Jejich obnova se nedaří, a to především změnou charakteru města v průmyslové centrum, které je soustředěno v tzv. Průmyslovém areálu.

Školství :

 Síť předškolních a školních zařízení v kraji představuje 339 mateřských škol, 237 základních škol, 14 gymnázií, 51 středních odborných škol, 35 středních odborných učilišť, 11 vyšších odborných škol. Ve Zlínském kraji působí jedna univerzita, jenž má veřejnoprávní statut. Univerzita uděluje bakalářský a magisterský stupeň vzdělání na 3 fakultách.
 

Zdravotnictví :

Krajská nemocnice T.Bati a.s.

Uherskohradiš´tská emocnice a.s.

Vsetínská nemocnice a.s.

Kroměřížská nemocnice a.s.

Lázně :

 Lázně kostelec u Zlína :

 Další zastávkou po památkách, které byly poctěny zapsáním do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, jsou zahrady a zámek biskupské rezidence v Kroměříži. Kroměříž byla původně tržní osadou na křižovatce obchodních cest. Její vznik a vývoj je spojen s historií olomouckého biskupství a arcibiskupství a poddanské obce olomouckých biskupů, která byla ve 13. století povýšena na město.

Lázně Luhačovice :

Největší lázeňské moravské město Luhačovice, leží v podhůří Vizovických vrchů, 20 km jihovýchodně od Zlína. Lázně zasazené do půvabného údolí potoka Šťavnice při přírodních jsou nejvíce navštěvované lázně Moravy. Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod se užívá k léčbě pacientů s nemocemi dýchacího a zažívacího ústrojí, s poruchami látkové výměny a poruchami pohybového ústrojí. Každoročně do Luhačovic přijedou tisíce hostů, které přiláká 300 let dlouhá lázeňská tradice, krásná architektura lázeňských domů od Dušana Jurkoviče, příjemné prostředí plné zeleně a proslulé prameny  Vincentka, Ottovka a Aloiska. Luhačovice nabízí široké možnosti pro aktivní odpočinek. V létě se lze koupat v přehradě případně podnikat pěší či cyklistické výlety po okolí.  Každoročně se zde konají kulturní akce jako např. hudební festival Janáček a Luhačovice, přehlídka komorních divadel - Divadelní Luhačovice nebo Mezinárodní festival dětských folklorních souborů.

 

Lázně Ostrožská Nová Ves :

Sirnaté lázně Ostrožská Nová Ves leží v údolí řeky Moravy v samém středu Slovácka, 8 km od Uherského Hradiště. Celý lázeňský areál je zasazen do krásné rovinaté přírody lesního parku. Z jedné strany jej obklopují hřebeny Bílých Karpat, z druhé zaoblené vrcholky Chřibů s hradem Buchlov. Hlavní léčebnou procedurou jsou sirné koupele. Používá se k nim vlastní minerální voda ze sirnatých pramenů. Užívají se zejména k léčbě pohybového aparátu, páteře a kožních chorob jako je lupenka. Specialitou místního lázeňského průmyslu je originální zdravotní kosmetika SINOVA ze sirnatých pramenů. Po velké rekonstrukci na konci 90. let nabízejí lázně svým zákazníkům veškerý komfort a služby s pestrou paletou možností jak trávit volný čas. Od různých sportovních aktivit až po živou hudbu.

 

Historie: 

Kraj jako vyšší územní samosprávný celek České republiky vznikl v roce 2000. Mezi lety 1949-1959 patřilo celé jeho území ke kraji Gottwaldovskému, který byl podstatně větší než současný Zlínský kraj. Patřilo k němu také celé území moderního okresu Hodonín a okrajové oblasti moderního okresu Přerov. V roce 1960 pak byl Gottwaldovský kraj zrušen, a jeho území rozděleno mezi Jihomoravský kraj (většina území) a Severomoravský kraj (moderní okres Vsetín a několik obcí v přilehlých částech moderního okresu Přerov). Roku 2000 pak z částí Jihomoravského kraje (moderní okresy Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště) a Severomoravského kraje (moderní okres Vsetín) vznikl dnešní Zlínský kraj.

Východní hranice Moravy neměla svůj dnešní tvar odjakživa. Pomineme-li fakt, že všechny hranice byly ve středověku definovány pomyslným středem neobydleného pohraničního hvozdu, jižní část Zlínského kraje patřila ještě koncem 11. století k spornému území. Hranici Moravy tehdy tvořila řeka Olšava. O oblast zvanou Lucká provincie s obcemi Hluk a Kunovice vedli spory vládci Moravy a Uher.